Inspirovala jsem se článkem Ráchel a řekla si, že to musím dát taky!
Upozornění: z pořadí nevyvozujte důsledky :-D
50 věcí, za které jsem vděčná
- Přátelé. Zvlášť dneska. Lidé, kteří mě ubezpečují o tom, že nejsem mimozemšťan – že něčemu věřit, jindy pochybovat, ztrácet se a chybovat je normální. Že se můžeme mít rádi i přes odlišné názory. Modlí se, poslouchají, nesoudí a sdílejí své starosti.
- Kavárny. Zaručený způsob, jak si vylepšit den. Místo, kde i klapat do notebooku nebo se učit je docela příjemné. Vůně čokolády, zapečené bagety nebo vafle.
- Jídlo! To nevyžaduje komentář.
- Vaření. Možnost tvořit, relaxovat a ještě dělat něco užitečného.
- Mobil. Díky němu můžu být stále v kontaktu se svými blízkými.
- Facebook. Často mě povzbudí příspěvky přátel, prostě všichni bojujeme stejný boj. Spojuje mě s lidmi, které nemám možnost vídat tak často.
- Svetry. A úplně nejlepší jsou ty, do kterých jde v sedě strčit i nohy.
- Bible. Tisícistránkový dopis napsaný pro mě samotný Bohem.
- Humor. Bez toho se absolutně nedá žít. Díky za to, že Bůh má smysl pro humor!
- Příroda. Mám být konkrétnější? To by byl další seznam s 50 body!
- Večery. Možnost ke zklidnění. Jistota, že sebehorší den má svůj konec… a že zítra začínáme zase znova.
- Pigi čaj. Ať si Mirka říká, co chce, pigi čaj s citronem z půllitráku je synonymem blaha.
- Škola. Možnost vzdělání nebyla a ani není samozřejmá.
- Knížky. Způsob, jakým i dávno zemřelí mohou promluvit do mého života o věcech, o kterých se moc mluvit nedá, a přece jsou v životě ty nejdůležitější.
- Postel. Za tu Bohu děkuju dost často :-)
- Svoboda vyznání. Bez ní bych asi nevystudovala, nedělala to, co dělám… možná bych ani nevěřila, protože kdo by mi měl odvahu víru předat?
- Církev. Někdy to jsou lidé, které vidím poprvé v životě, a přece nejsme vůbec cizí. Místo povzbuzení, jistoty.
- Sauna. Místo skvělého odpočinku.
- Architektura. Oxfordské panorama, Chrám sv. Víta, Vila Tugendhat – při pohledu na některé místa cítím radostné uspokojení z krásy.
- Svatby. Miluju svatební fotky (dokážu se dojmout i nad fotkami cizích lidí!), prostě je to nádhera, co ukazuje k realitě, co nás přesahuje.
- Internet. Usnadňuje práci.
- Filda. To musí být zvláštní bod, protože filda není jen tak ledajaká škola, je to srdcovka!
- Dobří učitelé, kteří byli a jsou především dobrými lidmi.
- Barvy. Dokážete si představit černobílý svět?
- Sprcha. Místo nejlepších nápadů, tepla a každodenní slasti.
- Obejmutí a pusy. Je úžasné, jak moc můžeme dostat, dát, i když vlastně nemáme nic než sebe. A je to tak příjemné.
- Kytičkované vzory. Na šatech, halenkách, polštářích, přáníčkách – malé kytičky válí všude!
- Fotografie. Umožní zachytit vzpomínku a krásu kolem nás.
- Brno. Super místo ke studiu, výhody velkoměsta a domácká atmosféra v jednom.
- Modlitba. Nemusím jen číst, poslouchat, můžu s Ním mluvit!
- Zdraví. Můžu dělat, na co si vzpomenu bez toho, aby tělo výrazněji protestovalo.
- Záchod. Vytoužená samota :-)
- Hudba. Dokáže mě přenést do úplně jiného světa.
- Rozum. Může to znít hloupě, ale když jsem svého času byla na jeden den na návštěvě ve stacionáři a seděla jsem proti klukovi, co se narodil ve stejném roce jako já a byl schopen leda tak kývat hlavou a vydávat zvuky – uvědomila jsem si, jak velký dar jsem dostala.
- Děti. Roztomilost těch nejmenších, upřímnost a vtip těch větších, zkrátka jiná perspektiva pohledu na svět.
- Sport. I já jsem někdy ráda, že mohu ze sebe vydat energii. Svištět na lyžích, užívat si synchronizaci pohybů při plavání, vyšlápnout do pořádného kopce.
- Svoboda a tvořivost. Že nemusíme žít nějaký prefabrikovaný život, že je milion způsobů, jak žít s Bohem a tisíc, jak naplnit své povolání. Že moje profese toto umožňuje.
- Práce. Že mám tu obrovskou zodpovědnost a možnost ovlivnit pár puberťáků.
- Puntíčkované vzory. Aby se jim ty kytičky neposmívaly (pro spravedlnost mám polštáře z jedné strany s kytičkami, z druhé s puntíky). Rozveselí můj den.
- Chalupa. Jedno z nejoblíbenějších míst, koncentrace klidu a krásy.
- Bývalí vedoucí dorostů, besídek, táborů, oddílů. Díky nim jsem tam, kde jsem.
- Rodiče. O nich ten předchozí bod platí ještě víc. Neutuchající láska a podpora, porozumění.
- Ondra. Protože mě naprosto vyvedl z konceptu. Čtvrtý rozměr.
- Babička. Její smysl pro humor, sebeironii a schopnost nevidět věci černobíle. Babička, která vás vždycky pochopí, můžete s ní mluvit o všem a nikdy se s ní nenudíte.
- Druhá babička, u které jsem načerpala hodně klidu, lásku k pigi čaji, pečení vánočního cukroví a vědomí, že s plným žaludkem se dá zvládnout ledacos.
- Bůh, za to, jaký je laskavý, moudrý, milosrdný, vtipný, tichý, trpělivý, milující…
- Za počasí, co se mění, jinak by byla nuda. Zvlášť za pořádné slejváky, co chvíli vydrží, za bouřky, za mlhy v údolí, za ranní slunce na modrém nebi, za červánky, za beránky, za podvečerní procházkové sluníčko.
- Za hvězdy – ty si zaslouží svůj vlastní bod! Za táborové noci, kdy ta krása byla tak těžká, až tlačila z očí slzy.
- Za volné dny.
- Za vděčnost.
Komentáře
Pěkné! Přemýšlím, co bych napsala já...
To je výzva ;)
krásné...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.